Márova hrana

   Už jsem si dávno myslel, že hrany dozvonily. Ale, pozor! Říká se, že Márovi zvonila. 

   Já jsem u toho nebyl, a tak stručný přepis od piva.
   Mára si vyrazil z hlavního města do města svého mládí, aby se na vypůjčeném skládacím bicyklu vydal na podvečerní projížďku s kamarády z mládí. Všichni měli odpružená kola, helmy a možná i chrániče, až na Máru, který vyrazil na skládačce v outfitu milovníka květin.
   Když minipeleton dorazil na okruh a začal se spouštět z terénní vlny, tak si Mára uvědomil, že se mu vlastně hned nechce jet z kopce dolů. Zastavil svůj stroj přímo na hraně, neudržel těžiště v klidu, začal šlapat ve vzduchu a najednou se kamarádům ztratil v hlubině. Naštěstí neměl helmu a tak vše dobře dopadlo.
   Jen od zdymadel Máru začala hlava lehčeji pobolívat. Vše se stabilizovalo okolo 1:30hod u Bohouše na zahrádce, kde chlapci zapíjeli Márovo znovuzrození. Máro, ať ti to jezdí a vy všichni ostatní vozte helmy.